„Výtlem nad lesy,“ zazubí se pobaveně Harry, zatímco přejíždí hůlkou po povrchu stolu.

„Vyběhl na lov...“

„Věštba nad lístky,“ pronese hned na to znovu Ronald Weasley.

„Věštění nemá logiku,“ zareaguje Harry, načež napůl pobaveně, napůl zcela vážně ihned znovu dodá: „Velmi nenávidím lektvary.“

Rusovlasý mladík se rozesměje. „Já taky. Počkej, co třeba: Vincent neskutečný lempl!“

„Hele, tohle by šlo,“ zakřenil se Harry. „Jsem Snape v hodině: Výborně, Neville Longbottome!“

„Vypatlaný narcis Lockhart!“ zareaguje hned na to řehotající se Ron, který už sotva popadá dech, jak mu smích nedovoluje se pořádně nadechnout.

„Hele počkej, už to mám… Voldemortova nešťastná láska!“ tleskne Harry rukama a jeho úsměv mluví sám za sebe.

„Jo, to je přesně ono,“ zazubí se Harryho kamarád. „Tak co tam vyryjeme příště za iniciály?“

„DMJV.“

„Co to je?“ nakrčí zrzavý chlapec obočí.

„Draco Malfoy je vůl,“ odpoví prostě chlapec s jizvou ve tvaru blesku na čele jako by to bylo samozřejmé, přičemž dalším magickým gestem hůlky vyryje do lavice ze dřeva poslední písmeno za asistence pobaveného chichotání kamaráda.

***

Další stejné ráno, stejně nudné k avadě.

Draco Malfoy přejde prsty po desce stolu, kde se rýsují čtyři iniciály. DMJV. Obočí mu vyletí do čela v nečekaném pobavení.

Pansy se ohlédne, když zaslechne neobvyklý zvuk pronikající z úst spolužáka. „Něco zábavného?“

„Draco Malfoy jebe Vyvoleného,“ vyřkne relativně hlasitým tónem a s pobavením jeho vlastním Zmijozel a poklepe hůlkou o stůl.

Dívka na něj jen tupě hledí v nechápavém gestu a sleduje, jak se kolem písmen vyrytých na dřevěném povrchu objeví ohraničení ve tvaru srdce.

 O tři lavice dál se jistý Nebelvír hlasitě zakucká, když se k jeho uším dostanou pronesená slova.