..: Továrna na absolutno :.. Status Quo: 1. kapitola - Továrna na absolutno
Harry Potter
Sherlock BBC
Tvorba
Uživatelské menu
Nové komentáře
Autorovo tklivé usebrání aneb attention whore vrací úder - Třeba t... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 19.8.2019 23:48
Autorovo tklivé usebrání aneb attention whore vrací úder - Na Rona... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 19.8.2019 23:44
Autorovo tklivé usebrání aneb attention whore vrací úder - Díky za... Zaslal/a: Beatrice  •  Čas: 19.8.2019 23:28
Vaříme s Dracem Malfoyem - To kome... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 19.8.2019 17:17
Status Quo: 2. kapitola - :D Rozh... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 19.8.2019 17:10
Autorovo tklivé usebrání aneb attention whore vrací úder - Tak mě ... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 19.8.2019 17:05
Autorovo tklivé usebrání aneb attention whore vrací úder - Popravd... Zaslal/a: Blanch  •  Čas: 19.8.2019 16:56
Autorovo tklivé usebrání aneb attention whore vrací úder - Já už d... Zaslal/a: Beatrice  •  Čas: 19.8.2019 12:41
Rozpracované
Pavoučí síť: 11. kapitola - 50%
Poprask na Godrickově dole: 5. kapitola - 25%
Status Quo: 3. kapitola - 75%
Status Quo: 4. kapitola - 75%
Status Quo: 5. kapitola - 50%
Kategorie: Novinky, Status Quo

Status Quo: 1. kapitola

Fandom: Harry Potter
Omezení: 18+ rozhodně
Žánr: OMEGAVERSE, slash, pwp, humor
Postavy: Harry Potter, Draco Malfoy
Doba děje: Odhadem šest let po Bradavicích.
Poznámka: Tak to rovnou rozjedem trochu žhavě, ne?
Srhnutí: Jak to tak bývá, Potter versus Malfoy. Dva protipóly, co si jsou trnem v oku. Ale vždycky se musí něco podělat.

Omlouvám se za pozdní přidání, nějakou dobu jsem bojovala s administrací, která se nechtěla načíst.
Co je to omegaverse se dočtete: ZDE

 

 

Když Harry otevřel oči, byl zmatený. Cítil se těžce, jeho tělo jako by uběhlo maratón a bolel ho každý sval v těle. Klidně by se vsadil, že ho bolela i špička nosu. Před očima měl mžitky a sotva vnímal, co vidí, jak se snažil rozlepit víčka a udržet pozornost.

Bylo mu neskutečné horko, někdo to zřejmě přehnal s vytápěním, i když mu jeho ještě stále zpomalený mozek podsouval podivné protiargumenty o tom, že na ministerstvu se běžně netopí, není to potřeba.

Překvapilo ho, že kamenná chodba dokáže být tak pohodlná a měkká, zřejmě za to mohlo nějaké kouzlo.

Hlava mu duněla jako by v ní měl stádo kentaurů. Cítil, jak mu divoce buší srdce. Vnímal, jak se tep posouval až do krku a jako by mu rezonoval přímo v uších. Buch buch, buch buch, buch buch. Hlasitě a pravidelně, zvonivě, naléhavě.

 

 

Teplo bylo nepříjemné a on se ošil, zatímco se podepisovalo na jeho kůži a prolévalo se každým pórem. Začínal se mírně potit a oblečení se mu na některých částech lepilo k tělu.

Natáhl dlaně, aby si pomohl do sedu, a když jeho prsty zaznamenaly, že se dotýkají hedvábného povrchu, který se naprosto v ničem nepodobal podlaze, uvědomil si, že ho někdo musel odnést k Mungovi, když omdlel.

 

 

Pokusil se konečně pořádně otevřít oči a zaostřit, svět začínal získávat konečně přesné kontury a obrysy. A když několikrát zmapoval vybavení svého pokoje, došlo mu, že takhle to U Svatého Munga rozhodně nikdy nevypadalo. Krémové zdi se vzory u stropu měly daleko k bílé sterilní barvě nemocnice. A obrovská postel, na které ležel, rozhodně nebyla pro pacienty. O tom ho přesvědčilo i povlečení, které mohlo stát zhruba tolik jako třetina jeho výplaty.

 

 

Chvíli se pokoušel analyzovat, kdo si ho to dotáhl domů, podle bolesti svalů by hádal, že někdo, kdo ho v jeho bezvědomí snad i zneužil. Pobaveně si odfrknul. Doufal, že to nebyla pravda. Možná to byl nějaký fanoušek Harryho Pottera nebo kolega z ministerstva, protože představa, že by to udělal zrovna Malfoy, mu přišla směšná. Merline, kde to zatraceně byl?

 

 

Vší silou se pokusil zapřít do rukou, ale z nějakého důvodu byl slabý jako moucha. Dělalo mu potíž se vůbec pohnout a to nesnesitelné vedro mu to vůbec neulehčovalo. Zasténal. Tělem mu naléhavě zabrnělo. Sakra práce, co se to vlastně stalo? Vybavil si, jak upadl na zem, praštil se do hlavy, jak mu hrudníkem prosvištěla magie z jejich hůlek, a pak už si nevybavoval naprosto nic.

 

 

Promnul si obličej. Zatraceně, bolela ho dokonce i oční víčka. Ale byla to zvláštní bolest. Podivně příjemná, nicméně podivně vtíravá a frustrující. Neklidná.

Když se mu nepodařilo se vyhrabat na nohy, pokusil se alespoň na nočním stolku najít svoje brýle. Ale ať už hledal, jak hledal, obroučky nikde nenacházel, a když se pořádně rozhlídl po nočním stolku a přilehlém okolí, uvědomil si, že všechny ty předměty vidí ostře a naprosto zřetelně. Ještě jednou si pro kontrolu promnul obličej. Ne, brýle rozhodně na sobě neměl. Že by nějaký vedlejší efekt?

 

 

Stočil se po povlečení a nečekaně spadl dolů na koberec. Skoro se praštil hlavou o noční stolek, ale na poslední chvíli se mu podařilo se vyvážit natolik, aby skončil na všech čtyřech a vyhnul se zranění. Zapřený končetinami v měkkém koberci zhluboka vydechl. Tváře mu hořely, dýchal mělce, hlava mu podbízela podivné představy, o kterých nikdy dřív nepřemýšlel. A když se prohnul, ucítil podivné svědění dole v pase. Znovu zasténal.

Jakmile se víc vzpamatoval, uvědomil si, že jeho klín je podivně vlhký a prostorem se se plíží podivná, ale zároveň vítaná vůně. Uklidňovala ho a zároveň podnítila další nával horka. Nechápal to, ale jako by mu něco říkalo, že to není nic špatného, právě naopak. Takhle to bylo přece správně!

 

 

Pokusil se vyškrábat na nohy a posunout se blíž ke dveřím. Hlavně se odtud dostat, ale jak nezvládal koordinaci, shodil z nočního stolku lampu a ta se s hlasitým zvukem tříštěného skla rozletěla o zeď.

 

 

„Zatraceně.“

 

 

Než se stihl dostat k cíli, dveře se náhle rozletěly a v nich stál malý domácí skřítek s obavami v očích. Dobby. Ale to nebylo možné! Dobby přece zemřel. Zemřel mu v náruči před lety!

Přiběhl k Harrymu a snažil se mu pomoci na nohy.

Jakmile se jim to podařilo, Harry neudržel rovnováhu, přepadl nazad do postele a tak tak skončil sedět na zadku. Jeho kalhoty už byly naprosto vlhké po celém obvodu pasu. Nechápal, co se to dělo. O krev nešlo a byl si zatraceně jistý, že problémy s prostatou ve svém věku stále neměl. Zmateně se podíval na skřítka, který vypadal jako Dobby, jako by mu to celé snad mohl vysvětlit, zasténal. Tentokrát ten sten zněl jako samotný vzlyk. Skoro až bolestivý vzlyk.

Měl pocit, jako by měl být konec světa, cítil se nemožně slabě a černé myšlenky ho posílaly na pokraj uvědomění. Potřeboval. Něco potřeboval. Nutně to potřeboval, ale nevěděl co. Měl pocit, že začínal šílet.

 

 

„Pan Harry si musí udělat pohodlí a odložit si. Dobby už mladého pána informoval. Za chvíli tady bude. Dobby mladým pánům přichystal občerstvení,“ uklidňoval skřítek překotně Harryho a lusknutím prstů nechal jeho oblečení zmizet.

 

 

Potter se ani nestačil vzpamatovat od chvíle, kdy se skřítek představil. A v ten samý moment, co jeho horkou kůži pohladila vysvobozující nahota, do dveří vpadl Draco Malfoy.

Draco Malfoy, který se v tu chvíli zdál být neuvěřitelně přitažlivý a neodolatelný. Vysoký a mužný, s širokými rameny a pevnými dlaněmi. S vlasy sčesanými do týlu a lačnícím výrazem v obličeji.

Jeho Draco.

Cože? Jeho Draco? Merline, ale takhle Draco Malfoy ani nevypadal, co ho posledně viděl. Kdy začal posilovat a odkdy vyrostl o takový kus? Harry zmateně zamrkal. Malfoy udělal dva dlouhé kroky a v ten moment byl u Harryho. Sklonil svůj obličej k jeho krku, a zatímco k němu přičichával, v Harrym se něco zlomilo. Uvolnil se a plně se mu podvolil, i když jeho mysl - někde tam vzadu zadupaná chtíčem - vzteky klela. Netušil, kdy a jak se to odehrálo, ale byl vzrušený jako nikdy dřív. A tělo odmítalo poslouchat jeho vnitřní protesty, které s každým novým úderem srdce byly slabší a vzdálenější.

 

 

Nová vlna podivně kořeněné vůně naplnila prostor. Harry si pomyslel něco o tom, že by ji chtěl vdechovat celý život. Nasával ji zhluboka nosem, až mu to mámilo všechny smysly. Byla to hotová euforie. Kůže po těle ho z toho doslova brněla, tep – zda to bylo ještě vůbec možné – se mnohem víc zesílil. Začal se třást. Příjemně třást. Co to bylo za kouzlo? Vnímal, jak jím prostupuje vzrušení, jak jeho kůže volala o pomoc. Jak žadonila, aby se jí ty dlouhé bledé prsty dotýkaly. Ať už se ho zatraceně dotkne! Hned!

Tolik po něm toužil. Chtěl ho. Chtěl Draca Malfoye. Proč? Netušil. A že to nedávalo smysl? To bylo jedno, to mohl řešit později. Teď chtěl to jediné. Chtěl, aby si ho Draco vzal. Teď a tady. Aby si ho podmanil. Aby se ho dotýkal. Aby ho naprosto vyčerpal.

Ta neodolatelná vůně ho pálila v nose, ústech, po těle, pálila ho všude. Hořel nedočkavostí. Toužil po naplnění. Nutně to potřeboval. Potřeboval svého Draca. Zakňučel.

 

 

„Už jsem tady, Harry, už to bude dobré. Postarám se o tebe,“ Draco se k Harrymu sklonil a políbil ho na spánek, zatímco ze sebe shazoval věci. Mluvil na něj jako by to mezi nimi takhle bylo neustále, jako by si byli blízcí. Byl pozorný. Někdo mu podstrčil lektvar lásky? Harryho mozek, který nebyl připravený čelit téhle zvrácené situaci, to vzdal. Odsunul tyhle rušivé myšlenky na později. Koho to zajímalo. Důležité bylo, že tu pro sebe teď byli.

 

 

Když se Dracovy rty dotkly Harryho krku, zapředl jako kočka a zavřel oči. Zcela automaticky obtočil ruce okolo Malfoyových ramen a nechal ho, aby mu roztáhl nohy, mezi které se vklínil. Vteřinu poté, co ze sebe shodil Malfoy poslední svršek, doputovala jeho dlaň do Harryho klína. Tam se proplížila přes Harryho erekci, kterou ignorovala, až ke kruhu svalů za jeho varlaty. Dlouhý prst se začal bez potíží dobývat do jeho těla. A k němu hned další. Černovlasý mladík zasténal se sotva znatelným uvědoměním, že jeho tělo vůbec nekladlo žádný odpor, právě naopak. Svaly se kolem Dracových přírazů roztahovaly s nadšením a zcela uvolněně. Prsty do něj klouzaly v pravidelném rytmu a v podstatě během pár vteřin vyhledaly Harryho prostatu. Ten se prohnul v zádech, jak jím projel vzrušující impuls a vyhodil nohami do vzduchu. Pokusil se svým tělem přisunout Malfoyovi blíž, chtěl víc, mnohem víc. V hlavě už měl dokonale prázdno. Drancovat. Plenit. Hned. Potřeboval, aby ho naplnil. Tak moc to potřeboval. Bylo až k neuvěření, jak byla ta potřeba akutní.

 

 

Nebyla nutná ani větší příprava. Jeho tělo si nějak podivně se vším poradilo samo. Šlo o nějaké další kouzlo? Proč je tam dole tak vlhký? Proč každá molekula jeho těla k sobě volá toho blonďatého snoba? Proč tak strašně touží po tom, aby s ním prošukal matraci? Nikdo jiný, jenom on. Hlavně on. Udělá to? Prosím, ať to udělá.

Než začal znovu zkoumat otázky, které mu pálily díru do zamlženého vědomí, Draco Malfoy splnil to, po čem celou dobu tolik toužil.

 

 

Když do něj prudce vnikl, ani to nebolelo. Harry stihl zaznamenat, že je Malfoy neobvykle obdařený, ale všechny ty myšlenky zaplašila tolik vytoužená spokojenost. Konečně. Frustrace, která otřásala jeho nervovým systémem, se pomalu tišila. S každým pravidelným přírazem do jeho těla, s každým jemným dotekem na rozpálené kůži, s každým odevzdaným vzdechem se Harry pomalu blížil kýženému cíli.

Malfoy mu do ucha šeptal nějaká slova, ale Harry jim vůbec nevěnoval pozornost. Jediné, co dokázal vnímat, bylo to neskutečné vzrušení. Ta dokonalá naplněnost. Elektrizující pocit, který ovládal každé vlákno centrální soustavy. Byl tak zatraceně tvrdý, tak proklatě nadržený, ještě nikdy v životě nezažil něco tak úchvatného. Nějakým zvláštním způsobem to pracovalo i s jeho myslí, nebyla to jen touha jeho těla. Jako by i jeho vědomí prožívalo blížící se orgasmus. Jako by měl obnažené nejen tělo, ale i samotnou mysl. Ten všeobjímající pocit z něj ždímal i poslední kapku příčetnosti. A jeho srdce uhánělo jako o závod s libou spokojeností. Mysl službu vypověděla už dávno.

 

 

Dracův tvrdý a mohutný pták si ho s chutí bral. Malfoy nebyl krutý, bezohledný, ale nebyl ani něžný. Byl přesně takový, jakého ho Harry v tuhle chvíli potřeboval. Blížil se tam. Už to skoro bylo. Zbývalo posledních pár přírazů, ani se nemusel dotýkat svého penisu, aby mohlo přijít vysvobozující vyvrcholení. Cítil, že to nepotřebuje. Bylo to zvláštní, ale věděl, že to bude úžasné i bez toho.

 

 

A pak to vysvobození konečně přišlo. V momentě, kdy do něj Malfoy naposledy animálně přirazil a jakýmsi podivným způsobem se do něj zaklínil, že bylo nemožné ho odstrčit, se mu vášnivě zakousl do krku. A to byla poslední kapka. Harry mohutně vyvrcholil, zatímco se do jeho žádostivého těla udělal samotný Draco Malfoy, jeho celoživotní arci rival.

Slyšel sám sebe, jak něco křičí, až ztrácí hlas. Ale v tom křiku nebyly žádné výčitky, žádné kletby, pouze čirý vděk.

Než se propadl do říše snů, ucítil na svém krku horký a vlhký jazyk, jak obtěžkává citlivá místa na kůži, kde před chvílí byly Dracovy zuby. Víčka ztěžkla a svět kolem jednoduše zčernal.

 

 

 

«…αβΩ… »

 

 

 

Netušil, jak přesně dlouho to trvalo, ale jedno věděl jistě. Cítil se vyčerpaný. Vykostěný. Jako by něco z Hagridovy farmy požvýkalo jeho tělo, a pak ho to zase vyplivlo. Opakovaně.

Harry rozlepil oči a podíval se do okna. Byl den. Paprsky slunce se opíraly do skla a tvořily na posteli kolem něj obrazce. Trvalo to možná tři nebo spíš čtyři dny. Poté, co se po druhé noci znovu objevilo na obloze slunce, to přestal počítat.

Čtyři dny naplněné divokým sexem, orgasmy opakujícími se několikrát denně jen s pauzami na spánek. Čtyři dny naplněné neovladatelnou touhou a žádostivostí, vymodleným uspokojením, kořeněnou vůní a feromony.

Když se Harry rozvzpomněl, že o to dokonce doslova a do písmene žebral, prosil Malfoye, aby ho – přesně tak to řekl – pořádně opíchal, hluboce se zastyděl. Něco tak ponižujícího jeho morální zásady nedokázaly skousnout.

 

 

Zmatení vystřídalo rozhořčení. Konečně byl plně při smyslech a začínal si všímat světa kolem. Pryč bylo to nepříjemné horko i malátnost. Konečně mohl volně dýchat a svaly po těle spolupracovaly, jak měly.

Zajel si rukou na krk, kde nahmatal čerstvou ránu po zubech, jež zřejmě nebyla jediná. Ale jak se tam vzaly ty ostatní, zřejmě už zahojené? Kdy se to stalo? A proč si to nepamatoval?

K jeho samotnému překvapení ten dotek nebolel tolik, kolik si myslel, že by měl. Naopak když po ráně přejel prsty, vyvolalo to v něm podivné uspokojení. Štípalo to, ale ten pocit na něj působil spíš příjemně. Zatraceně, něco s jeho tělem nebylo v pořádku. Malfoy ho musel zdrogovat nějakým lektvarem, nebo na něj použil nějaké kouzlo. Jinak si to nedokázal vysvětlit. Ostatně to by bylo přesně něco v jeho stylu.

 

 

Rozhlédl se po pokoji. Byl v něm neskutečný nepořádek, a když se zhluboka nadechl, stále kolem sebe cítil ty pachy, které způsobovaly, že se mu motala hlava. Harry nechápal, co tady ještě dělá a co to všechno vlastně mělo znamenat. A co to u svaté Roweny provádělo vůbec jeho tělo? Takhle mu udělat čáru přes rozpočet. Jako by si rozum řekl, že tady pro něj není místo.

 

 

Malfoy byl pryč, nenechal mu ani vzkaz. Jako by jasně vzkazoval: užili jsme si a teď můžeš vypadnout.

Na křesle opodál zaznamenal do komínku poskládané oblečení. Zřejmě se o to postaral ten skřítek, co vypadal jako Dobby. A co se pravděpodobně jmenoval i stejně. Možná to mezi skřítky bylo docela běžné jméno.

 

 

Když už tady Harry pořád trčel, rozhodl se využít pohostinnosti jeho výsosti Malfoye a dát si sprchu, než z toho pekla vypadne. Popadl svoje věci a zapadl za dveře, za kterými tušil koupelnu.

 

 

Koupelna v Malfoyově domě byla asi jako zbytek vybavení domu, které zatím viděl. Snobská, zazobaná, nabubřelá. Zlaté ozdoby, křišťálové mozaiky, zrcadla přes půl zdi. Aby se ten krasavec v nich mohl pozorovat a lichotit si, odfrknul si Harry.

Doutnal v něm vztek. Jak si Malfoy mohl něco takového dovolit? To mu jednoduše nedaruje. Pokud si myslel, že to bude tak snadné, tak se mýlil. Harry se mu milerád revanšuje třeba Azkabanem. Jen co ze sebe smyje ty odporné a slizké včerejší dny!

Až na to, že se moc nebránil, že?

 

 

Odhodil svoje svršky na stolek u umyvadla a prošel kolem jednoho z těch obrovských zrcadel. Když se na sebe periferně zadíval, v dalším kroku doslova strnul na místě. Dvakrát se nadechl, než se odvážil udělat krok nazpět a podívat se znovu a tentokrát zpříma.

To, co mu odraz zrcadlil, nemohla být pravda. Možná ještě pořád blouznil. Možná to dělal fakt, že neměl brýle, ale tohle nemohla být pravda.

Roztřásly se mu ruce. Tohle nebyl jeho odraz. Nedokázal si logicky vysvětlit, proč by ho tam vlastně takhle vidět měl. Byla tohle nějaká noční můra?

Přistoupil k zrcadlu blíž a polknul. Srdce se mu v hrudi divoce rozbušilo a on si nervózně vjel do vlasů. Do dlouhých černých vlasů, které mu sahaly až po lopatky a které obkreslovaly tvář bez klikaté jizvy.

Jeho tělo nebylo jeho. Nemohlo být. Harry býval většinu studia menšího vzrůstu, ale takhle malý a drobný nebýval nikdy. Byl menší. Ramena měl drobnější, než si pamatoval, pas úzký a jeho klín…

 

 

„Co to kurva…“

Sklonil se, aby líp viděl. Roztáhl víc nohy a skoro hystericky vyjekl. „Kde je můj penis?“

Nadechl se a zase vydechl. Zavřel oči. Chvíli počkal. Až je otevře, tak bude určitě všechno zase v pořádku, a jak si to pamatoval!

Otevřel znovu oči, ale nic se nezměnilo. Stále tam byl. Malý a nevýrazný, krčil se v černém ochlupení. Harry zvýšil hlas. „Kde je můj penis? Někdo mi v noci ukradl penis. Měl jsem rád svůj penis. Byla s ním zábava!"

Zněl jako zraněné zvíře a panika začínala mít navrch. „Merline! Co budu dělat? Mám s tím jít k Mungovi?“

Promnul si obličej. Tohle musel být sen. Zlý sen. Poslední čtyři dny se mu zdála tahle noční můra. Někdo ho možná otrávil, aby ho vytrestal. Nebo za to mohla ta kletba na odboru záhad. Samozřejmě, že za to mohl Malfoy. Malfoy mohl za to, že měl malý penis! Může mu to vyčíst?!

„Půjdu k Mungovi,“ rozhodl, ale pak se zase zděšeně rozmyslel. „A co jim asi tak řeknu? Dobrý den, můj penis byl ráno větší, prosím, spravte to?!“

 

 

Padl na zadek, přímo na okraj vany se zlatými kohoutky. Zaraženě zíral na kachličky na podlaze, ve kterých se odrážely jeho drobné nohy. Snažil se zpětně si vybavit, CO se to vlastně stalo na tom podělaném odboru záhad.

Mohlo se stát, že v kombinaci se všemi podmínkami, magií, prostředím, střetu dvou hůlek, čehokoliv… Mohlo se stát, že skončil v nějaké pokroucené realitě, kde Malfoyové mají gigantické penisy, ale Potterové skoro žádné? A kde je normální mít během čtyř dnů zhruba čtyřicet orgasmů? Rozesmál se. I když to vlastně vůbec nebylo směšné.

 

 

Vážně existují nějaké paralelní světy k těm jeho? A proč u všech Nebelvírů skončil zrovna v tomto, kde si ho Draco Malfoy dává ke snídani, obědu i večeři?

Co teď bude dělat? Pokud by to byla ale pravda, jak se dostane zpátky? Promerlina, je v naprostém háji. Jak naložit s takovou patovou situací?

 

 

Znovu se na sebe zadíval do zrcadla, tentokrát stál už pevněji na nohách a čelil svému druhému já s větší odvahou. Bude si to muset všechno ověřit.

 

 

Zakroutil rozčíleně hlavou. „Tenhle svět je snad zlý sen. Proč jsem to zase musel odskákat já a ne Malfoy? No vážně, kdo měl tušit, že existují i jiný posraný paralelní světy a tohle je vůbec možný?!"

Praštil pěstí do zrcadla a to pod jeho silou prasklo. Kus střepu mu uvízl v dlani a Harry jen sledoval s podivným uspokojením, jak mu z kůže začíná stékat krev.

 

 

V tuhle chvíli vůbec netušil, co udělá. Ale štiplavá bolest v ruce ho podivným způsobem uklidňovala. Alespoň bolest je v tomto světě pořád stejná.

A až přijde Malfoy, zřejmě si budou muset promluvit.


Vydáno: 14.2.2019 21:29 | 
Přečteno: 268x | 
Autor: Blanch
 | Hodnocení:

Komentáře rss

Jméno
Předmět
Kontrola tyto znaky přepište do pole kontrola
Text
  b i u s img code url hr   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

icon , - odpovědět
avatar
Rozhodla jsem se, že po tvém obsáhlém osvětlení světa OV tomu dám šanci. Je to po docela dlouhé době, co od tebe něco čtu, ale moc se mi to líbí! Tvůj způsob psaní a schopnost chrlení úsečných poznámek a až neuvěřitelně vtipných přirovnání... :D
Chytlo mě to až překvapivě moc a nezbývá mi než doufat, že i tvé nadšení pro tento současný příběh vydrží co nejdéle a nejproduktivněji, protože se těším, jak se to bude vyvíjet, obzvláště díky tvému podání... .)
Budu mít akorát takovou trapnou otázku, která se mi nechce googlit: kolik že jim aktuálně je let? (Píšeš šest let po sedmičce, ale netuším přesně, kolik jim bylo tam... :D)
btw. říkala jsem si hned, proč bylo v prologu u postav "2x Harry", ale vzhledem k tomu, že ses zmínila o jakémsi paralelním světu, jsem si domyslela, že to bude něco takovéhoto... :D
icon odpověděl(a)
Blanch
Tedy, že by se mi to podařilo až tak parádně, jak to od tebe vyznívá, mi nepřišlo, ale hádat se určitě nebudu :D, díky.

Až se zbavím všech povinností a projektů, co musím dodělat, tak se na tenhle kousek vrhnu s naprostou radostí. Mám z části napsaných pár lichých kapitol (mají svůj význam :D) a dost se vyžívám v představování si některých scén, takže snad co nejdřív k tomu bude zase čas.

Šest let po Bradavicích, tedy zhruba 23/24 let.
2x Harry i 2x Draco :)
icon , - odpovědět
Beatrice
Chudák Harry. Zase to nejhorší schytal on. 5
Popravdě jsem vždy četla jen povídky, kde byl omega Draco ale vlastně proč ne. Aspoň mám změnu. 5 Vypadá to zatím moc zajímavě. 1
Těším se na další díl. 3
icon odpověděl(a)
Blanch
To omegaverse, cos četla, bylo asi všechno v angličtině, že? Nevšimla jsem si, že by někdo HP tématiku v češtině jako OV doposud zpracoval...
Teda, nekoukala jsem se ani v angličtině, ale věřím, že zrovna na AO3 drarry OV je, když je tam i Johnlock.
icon odpověděl(a)
Beatrice
Ano v angličtině. 1
V češtině jsem na tohle téma taky ještě nenarazila. Zřejmě jsi první kdo to napsal. 5
icon odpověděl(a)
Blanch
Konečně jsem zase po dlouhých letech v něčem "originální" v českých vodách :D
, ... odpovědět
avatar
Začalo to tedy zajímavě :-D Když jsem si cetla popis, co je to omegaverse, docela jsem nechápala, ale pak jsem si řekla, že tomu dám šanci a vypadá to dobře :-)
icon odpověděl(a)
Blanch
Ono to celkově zní docela šíleně, ale ve své podstatě se z toho dají vykřesat hodně zajímavé věci, které souvisí s emancipací, bojem o práva, postavením ve společnosti a zároveň i jakési osudovosti. Některé ty situace můžou být i vtipné, tak uvidíme, jak se mi je podaří vykreslit.

To, co se hned tady odehrává, je v podstatě ten heat/oestrus, který jsem zmínila v tom OV článku. Ale proč v tomto případě vypadal zrovna takhle, bude v dalších dílech :)

A díky :)
icon , - odpovědět
Blanch
Jen pro představu, kdo ten obsah moc nechápe (právě ten začátek). Tady se jedná přímo o heat omegy. Takto nějak vypadá a probíhá, stejně takto nějak vypadá běžná fyzická stránka omegy, chudák Harry z toho bude mít brzo asi psotník :D
, ... odpovědět
avatar
5 Výborný začátek... chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala na začátku, ale ten zbytek :D Harryho panika v koupelně byla úžasná! Tohle je rozhodně velmi slibný vývoj událostí... Aby ještě Harry skončil na oddělení pro mentálně chorých u Munga
, - odpovědět
avatar
No tak to jsem fakt zvědavá, co mu na to Malfoy řekne 3
, - odpovědět
avatar
Chudák Harry má ho malého co z tím bude dělat jsem zvědavá jak to bude pokračovat. 3

Obsah těchto stránek není vhodný pro osoby mladší 18 let. Texty mohou být příliš explicitní.
Dodržujte prosím pravidla webu.
Obrázky ze záhlaví jsou oficiálními photoshooty herců Toma Feltona a Daniela Radcliffa, které jsou volně k využití.