Rubrika:
„Chci ho, Draco, já ho chci v sobě,“ černovlasý mladík vzdychl. Orosené čelo se mu lesklo a tváří se mu rozléval ruměnec. „Potřebuju ho, hned, už včera bylo pozdě,“ pronesl toužebně ještě jednou.
„A byls vždycky hodný chlapec, Pottere?“ zazněl jízlivě Draco, který neodolal touze se druhému mladíkovi vysmát. Byl tak nahicovaný, že se to nedalo přehlédnout.
Harry věděl, že rozehrál dráždivou hru. Hru plnou kočkování a odříkání. Draco Malfoy vždycky uměl vytáhnout své drápky, aby ukázal, kdo má navrch.
„Ano,“ hlesl Harry přerývavě, „ty víš, že byl, Draco. Prosím, já už to nevydržím!“
„Úplně hoříš, Pottere,“ zašklebil se lstivě Zmijozel. „Vážně to tak moc chceš?“
„Vážně,“ přitakal nespokojeně Harry.
„Popros, chci tě slyšet škemrat,“ v očích se mu zalesklo, když si představil, jak se pod ním Harry Potter kroutí.
„Prosím, moc tě prosím, Draco, tak už to udělej, sakra!“
„Jak myslíš,“ sáhnul mu na tvář. „Máš vysokou teplotu, Harry,“ prohrábl mu vlasy a líbl ho na čelo. „Takže se nad tebou slituju.“
„Tak už mi sakra dej ten lektvar proti kašli, nebo tu chřipku chytneš ode mě!“
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.