Poslední slovo

Černovlasý hoch si hluboce oddechl. V očích mu šlehaly příslovečné blesky, jak s ním cloumalo spravedlivé rozhořčení. I ve tváři byl celý zarudlý. Dokola kroutil hlavou, aby dal najevo svůj otevřený nesouhlas.

Hermiona stála v zástěře u plotny a smažila palačinky.

Bylo to v poslední době už potřetí, co za ní Harry přišel, aby si postěžoval na Draca. A pokaždé si na něj jenom stěžoval. Jak se ti dva dali vlastně dohromady a pořád spolu vydrželi, bylo pro ni záhadou.

„Tak si to tak neber, Harry. Znáš ho, je to Draco Malfoy.“

„Máš pravdu, měl jsem počítat s tím, že když s ním začnu žít, bude to k nevydržení."

„Dáš si k tomu zmrzlinu?" zeptala se kamarádka, aby Harryho na pár okamžiku přivedla na jiné myšlenky. Navíc už byla zvyklá, že jsou ti dva jako mezci. Pokaždé se jednalo o takové malichernosti.

Harry neodpovídal. Ale tvářil se zarputile.

„Na Malfoye musí existovat nějaký precedens, není možné, že jsou všichni stejní. Tak tvrdohlaví, tak zarputilí, tak… Zatraceně, nejraději bych ho zaškrtil. Nenechá si nic vymluvit a musí být vždycky po jeho! Neumí dělat kompromisy, natož aspoň jednou ustoupit. Ale tentokrát se přepočítal, hošánek, tentokrát jsem měl poslední slovo já!" zakýval Harry spokojeně hlavou a lišácky se na Hermionu usmál.

Hermiona se na kamaráda zvědavě natočila, zatímco na talíř přiložila hotovou palačinku. „A cos mu teda řekl?"

„No dobře, Draco, tak si to teda kup!" vložil si poraženě hlavu do dlaní.