2. kapitola

Odněkud k jeho uším doznívaly kolidující zvuky přístrojů. Oliver Queen s hrudí obnaženou a v bezvědomí pomalu ztrácel a zase divoce nabíral pulz. Někde uvnitř hrudi Barryho píchlo a on nevěděl, jestli v něm vzrůstající paniku vyvolala zdrcená prosba Felicity, nebo situace, které měl čelit.

Zaraženě se zadíval na zjizvené tělo muže a pomyslel si něco o tom, čím vším si asi musel při svém riskování projít. Známky mučení, nejspíš, podle řezných ran. Známky nehod a špatně zhojených kostí, nespočet jizev a podivná tetování.

Ale nebyl čas na analýzu, musel jednat. Trvalo to jen pár vteřin, než se vzpamatoval a odložil domněnky stranou. Přestože nikdy nezachraňoval lidský život a vždy pracoval jen s mrtvolami – jak sám řekl – pustil se do možných diagnóz a nechal chladnou logiku převzít otěže.

Nakonec po všech možných testech na to přišel. Žilní trombóza, vysoká srážlivost krve. Podmínky, které mu jejich skrýš nabízela, nebyly nejlepší, ale jeho bystrá mysl si nakonec i tak poradila. Byť to nebylo nejlepší řešení, v danou chvíli to bylo jediné možné. Jed na krysy se nikdy dřív nezdál jako něco, co by mohlo zachránit holý život.

Konečně se tep srdce zklidnil a krev se rozředila natolik, aby hladce protékala žilami, byla jen otázka času, než se muž v zeleném obleku probere, a když se tak stalo, Barry měl tu smůlu, že byl v jeho bezprostřední blízkosti.

První Oliverův instinkt mu zavelel svého potenciálního nepřítele chytit pod krkem. V ten okamžik jako by se zastavil čas, zdálo se to celou věčnost a mladý policejní asistent neměl oproti druhému muži dostatek síly na to, aby se mu vymanil. Nejen, že byl jeho stisk pevný a bolestivý, ale nedostatek kyslíku způsobil, že málem upadl do mdlob. Skoro už byl smířený s tím, že byly tohle poslední vteřiny jeho života, než uviděl v těch modrých očích překvapení smíšené s děsem. Nestihl zaznamenat důvod toho zděšení, protože ve stejný moment Felicity Smoaková s Johnem Digglem, kterého donedávna měl Barry za Queenova bodyguarda a řidiče, Olivera od něj odtrhli. Zmatený samozvanec si automaticky zajel k vlastnímu krku, nepřestávaje zírat s otevřenými ústy na mladého muže před ním.

A zatímco Barry popadal dech, Oliver Queen znovu nasadil tu svou příslovečnou masku nepřístupnosti a ve tváři se mu mihl stín rozhořčení. „Co se sakra stalo?“
Pohotová Felicity mu nabídla odpověď, „Do krve se ti dostal velice silný koagulant.“
„Měl byste mrtvici, ale naštěstí byl po ruce prostředek na ředění krve, Warfarin. Známej jako jed na krysy,“ dodal mladík se zelenýma očima, když se dal konečně do kupy.

Diggleův hlas lehce zhrubl, jako by očekával, co bude následovat. „On tě zachránil, Olivere.“

 „Teď nastala chvíle, kdy by měl zachráněný poděkovat svému zachránci,“ doplnila kolegu a přítele blondýnka.
„Ty jsi mu prozradila, kdo jsem.“

„Prozradila.“

„Tohle mělo zůstat tajemstvím, Felicity. O tom, kdo má znát mou identitu, rozhodnu sám…“

Barry jako ve zpomaleném filmu sledoval jejich emocionální výměnu názorů a zamračil se. Právě zachránil život toho nevděčného arogantního chlapa a jediné, co z jeho úst vzešlo, byly výčitky. Nebylo by na škodu, kdyby vytáhl hlavu z vlastního zadku zrovna v momentě, kdy skoro přišel o život.

Chladné prohlášení o tom, že Barry půjde rovnou na policii, mladíka doslova urazilo.

„To bych neudělal!“

„Věřím mu, Olivere!“ Felicity sice nezvyšovala hlas, zato bylo z jejího tónu poznat, jak se v něm odráží podobné pocity, jako byly ty Barryho.

„Ale já ne!“

„A co chceš dělat, střelit ho šípem?“ nadhodila posměšně.

Dvě pichlavé modré tůně se opět stočily Barryho směrem a ten polknul, když následovalo: „Vážně o tom uvažuju!“

I když se to Felicity snažila omluvit nejapným žertem, Barry viděl v Oliverově výrazu, že někde v jádru toho prohlášení to myslel vážně. Neboť následoval podivný analytický pohled, při kterém se mračil a kterým ho sjel od hlavy až k patě, až se forenznímu vědci divoce rozbušilo srdce. Celé to gesto doprovázel nedbalý dotek na hrdle.

Ani příslib, že bude mlčet, Hooda neobměkčil. Možná za to mohl fakt, že mu rozhořčený Barry vyčetl, že se chová jako vůl a zastal se Felicity, ale v daný moment jednal v afektu a ta křivda vůči němu a Felicity byla trpká a nefér.

A i když se mu nakonec nabídl pomoci v celé záležitosti okolo té podivné látky, která z lidí dělala zbraně s děsivou sílou, bez jakéhokoliv díku ten chlap prostě odešel.

Neskutečný arogantní vůl. Fakt, že muž, který byl v jeho očích doteď hrdina, je ve skutečnosti takový idiot, ho zklamal. Na druhou stranu měl pocit, že je za tím víc a snaha omlouvat Olivera Queena, který denně čelí vypjatým situacím a pomáhá bezelstně lidem, nikam nezmizela.

Ten tichý obdiv tam pořád byl a nebylo jednoduché ho zapudit.

»»--->   Ϟ Ϟ Ϟ   <---««

„Já věděl, že samozvanec není sám!“

„Teď si říká Arrow,“ opáčil s klidem Diggle.

Barry proplouval prostorem a obdivně obhlížel jednotlivá vybavení. Od kostýmu přes šípy a techniku. „Vy tři jste se postavili proti fakt nebezpečnejm lidem,“ vyjmenoval přezdívky všech lidí, proti kterým kdy Arrow stál. Zněl jako fanatický fanoušek světoznámé skupiny, která si podmanila svět.

„My je nepočítáme.“

„To já jo,“ usmál se nadšeně mladík proti vitríně s šípy.

„Barry?“ statná postava Olivera Queena se k němu blížila s otázkou v očích. „Ten jed na krysy, cos mi dal, má vedlejší účinky?“

Barrymu se na okamžik zadrhnul dech, když se muž postavil těsně k němu. Působil na něj jako podivná rušička signálu. Kdykoliv se na něj podíval, přiblížil se blíž nebo na něj promluvil, cítil svůj tep až někde v hrdle a měl pocit, že se mu myšlenky rozutíkaly do všech směrů a není schopný kloudné odpovědi.

„Ehm. Jo, asi halucinace, možná. Nadměrný pocení. Potíte se víc než dřív?“ vůbec netušil, proč se zeptal zrovna na tohle.

„Máš halucinace?“ Felicity se dotkla jeho paže. „Cos viděl?“

„Dívku jménem Shado, se kterou jsem byl na ostrově…“

Felicitina ironická poznámka k Oliveru Queenovi o dovolené by mladému vědci možná unikla, kdyby nezmínila, že byl na ostrově.

Barrymu tak pár věcí došlo a zatvářil se znovu jako nadšený příznivec, „Nejspíš vás cvičili v džungli nebo v lese. Nemám pravdu? Proto ta zelená!“

Ale když mu Oliver věnoval jeden z těch svých nabručených pohledů a podivně ztuhnul, Barryho ohromený úsměv pohasl. „Vezmu vám krev a uvidíme. Můžu se na něco zeptat?“

Druhý muž ho kupodivu ochotně následoval a nechal jehlu, aby mu pronikla kůží, zatímco Barry dál brblal.

„Proč nemáte masku? Nechci vám do vašeho samozvancování nijak mluvit, ale víte ten mour přes oči, to musí přece každej prokouknout.“

A pak přišel ten okamžik podivného souznění, na které už Barry ani nečekal, když Oliver mladíka vybídl nepřímo k pomoci, „Tak zkus vyrobit masku, která mi přesně padne a nebude mi při běhu bránit v míření.“

Barry se s nadšením pustil do práce a byl natolik zahleděný do analýzy krve, že si ani nevšiml, že zatímco se ostatní tři přítomní mezitím pustili do debaty o podezřelém, Oliver Queen si přitom taky tiše a nenápadně Barryho Allena prohlížel.

Felicity o jejich cíli vyšťourala několik informací a vypadalo to na další potřebný zásah samozvance. Nakonec se shodli na tom, že vzhledem k vedlejším účinkům jedu na krysy, bude plavovlasý muž pouze krytí, navzdory tomu, jak rád by celou věc vyřešil sám. Ale koneckonců šlo jen o získání několika informací, nečekali větší komplikace.

„Neboj se, zjistím, co má Oliver za problém,“ řekl mladík Felicity poté, co Arrow s Johnem Digglem odešli na svou křížovou výpravu.

„Tak to budeš první,“ zareagovala pobaveně.

»»--->   Ϟ Ϟ Ϟ   <---««

Barry Allen vůbec netušil, co ho přimělo vést s Felicity zrovna takový rozhovor, ale během čekání na výsledky analýzy krve, měl dojem, že pochopil, co to mezi ní a Oliverem visí. A i když ho to podivným způsobem sužovalo, nikdy nepatřil mezi ten druh lidí, který by šlapal po štěstí jiných na úkor svého vlastního.

„Jak jsem se onehdy domníval, že vy dva jste spolu…“

„Řekla jsem ti, že ne.“

„Vzpomínám si, ale kdyby třeba ano, pochopil bych to. Vždyť jde o Olivera Queena,“ během vlastního proslovu se mu lehce roztřásly ruce. I přes široký úsměv si uvědomil, že to opravdu chápe. Ten protivný chlap se mu dostal pod kůži víc, než by čekal. „Je to miliardář přes den a ochránce města v noci.“

Felicity se rozesmála, „A nechtěl by si s ním chodit ty?“

Protřel si nos a uhnul očima, smích ho na pár vteřin přešel, protože mu drobný hlásek v hlavě pošeptal, že by to nebyl úplně špatný nápad. Neměl vůbec ponětí, odkud se ta myšlenka vzala. Hlavně proto, že nikdy nejevil zájem o stejné pohlaví a ten chlap ho přece štval.

Hlavou mu probleskl pobavený příměr s jeho spřízněnou duší, která se poslední roky stávala terčem podivných nehod. V tom lepším případě.

Vlastně by se nic moc nezměnilo, že? Oliver Queen taky denně riskoval život, počet jeho zhojených zranění o tom mluvil sám. Před očima se mu mihla vzpomínka na samozvancovo tělo, jeho jizvy a rány. Nakrčil obočí, něco se mu nezdálo. Nevěděl co, ale když nad tím uvažoval víc, nebylo to poprvé, co ho tenhle pocit vůči druhému muži znepokojil.

Nakonec protřepal hlavou a upřímně k blondýnce pronesl: „Nedokážu si představit, že bych mohl mít rád někoho, kdo mě absolutně neuznává.“

Během sledování zpráv s Felicity si uvědomil, že vlastně nepřiznal, že by mu vadilo, že je to muž.

»»--->   Ϟ Ϟ Ϟ   <---««

Cesta do Central city proběhla protentokrát v klidu. Kapitán Singh ocení, že dorazil včas, aby ještě dodělal nějakou práci na případech, tedy včas v rámci jeho běžných možností. Jak u něj bývalo zvykem, nikdy nikam nedokázal přijít včas. Lidé okolo si na to pomalu zvykli.

Stejně tomu nebylo jinak ani dnes, když prošvihl událost, na kterou se tolik těšil. S.T.A.R. Labs a jejich spuštění tolik kontroverzního urychlovače částic. Byť se mu podařilo krátce přijít na tiskovku a z dálky obdivovat Harrisona Wellse, vědce, kterého uznával, přesto na oficiální spuštění už zůstat nemohl.

A vlastně mu to nevadilo tolik, jak by očekával. Posledních několik dní bylo šílených. A nikdy by ho ani ve snu nenapadlo, že by mohl být součástí něčeho tak velkého a jedinečného.

Barry měl možnost setkat se s mužem, ke kterému vzhlížel a kterého si idealizoval. S mužem, který úplně nebyl takový, jakého si ho představoval. A nejen to, měl možnost mu svými znalostmi pomoct. Na pár okamžiků se stal hrdinou a bojovníkem proti zlu.
 

I navzdory tomu, jaký Hood nebo Arrow - jak si teď říkal - ve skutečnosti byl, nic z toho, co ho na něm zklamalo, neutišilo podivné zbožňování. Ani důvěru, kterou k tomu muži cítil, přestože to podle všeho nebylo vzájemné.

Oliver Queen byl komplikovaná osobnost. Člověk se k jeho důvěře a přátelství musel propracovat a Barry věděl, že pokud bude mít ještě někdy příležitost, tak to s ním nevzdá. Byl to hrdina a možná měl své mouchy, asi jako každý člověk, ale dělal ze svého města lepší místo. Dělal z tohoto světa lepší místo. A nic za to nechtěl.

Na důkaz svého přesvědčení udělal to, co po něm Arrow chtěl. Vyrobil mu masku a nechal ji v jeho skrýši v krabičce jako vánoční dárek.

Spustil se déšť a začínala bouře. Navzdory nepřízni počasí a pokročilejší hodině, pospíchal do laborky, aby stihl vidět spuštění urychlovače částic alespoň přes obrazovku, zatímco se vrhne na složky a analýzy, které tam na něj čekaly.

Dolehl k němu naléhavý hlas reportérky, která s napětím v hlase informovala diváky o průběhu experimentu, který, jak se zdálo, končil neúspěšně: „Právě nám říkají, abychom opustili prostranství. Bouře mohla způsobit selhání hlavní chladící soustavy, technici se snaží o odstavení urychlovače, ale zatím se jim nedaří obnovit kontrolu.“

Skrze monitor k němu pomalu dotírala panika prchajících lidí. Za okny se objevil jeden z mnoha klikatých blesků a jen pár úderů srdce poté, co Barry zvedl pohled k oknu, se zčistajasna ozval v dáli výbuch následovaný jasným světlem a energií, jejíž rádius se plíživě roztáhl až na pokraj Central city. Nastalo děsivé ticho a město se ponořilo do tmy, kterou doprovázelo krupobití a křivolaké blesky.

Déšť se zhoršoval a mladík šel pro jistotu zavřít střešní okno. V momentě, kdy se pevně držel řetězů, které k němu vedly, všiml si něčeho podivného. Vzduch okolo něj zhoustl. Hmota přestávala dávat smysl, všechny kapaliny v kádinkách se vzepřely zákonům gravitace a začaly se vylévat vzhůru.

Zlověstný pocit ho donutil podívat se ke střešnímu oknu. Všechno dokola jako by se zastavilo, na obloze se objevil oslnivý blesk, stejně zabarvený jako energie z urychlovače částic. Jeho trajektorie vedla přímo k budově policejní stanice. Bylo to ráz naráz, bez racionálního vysvětlení blesk prorazil sklo na střeše a udeřil přímo do svého cíle.

Barry Allen nestihl ani bolestí vykřiknout, natož si uvědomit, co se děje, když se elektrický výboj prohnal jeho tělem a odmrštil ho přímo na police s chemikáliemi.

Nebyla bolest. Nebyl strach. Nebylo nic. Byla jen tma.

»»--->   Ϟ Ϟ Ϟ   <---««

Na jiném konci jistého města Starling city Felicity Smoaková Oliveru Queenovi na obličej nasazovala nově vyrobenou zelenou masku ze stlačitelných mikrovláken.

Zprvu to přišlo jako trpký pocit, snad i neblahé tušení. Načež lučištník v zelené kápi padl s bolestivým a vysilujícím výkřikem na kolena.
Než ho pohltila černota a on stihl zavřít víčka, přišlo uvědomění. Poslední myšlenka ho zastihla nepřipraveného.

Barrymu se něco špatného stalo…