8. Osmý okrsek

Nervózně přešlapoval na nohách. Stál opřený o zeď a už dobrých deset minut čekal na svou novou kolegyni, než se milostivě konečně uráčí poctít ho svou přítomností.

„Ženský!“ odfrknul si nabubřele Draco Malfoy a stáhl pevně rty k sobě.

V tentýž moment se však už konečně otevřely dveře a z nich vystoupila ona.

„Pottere, cos tam k čertu…“ natočil se, aby jí to mohl pořádně vytmavit, ale zůstal konsternovaně stát a zírat.

„Draco!“ protáhla Harriet sladce. „Buď té lásky. Když už mi musíš říkat příjmením, používej laskavě Evansová! Žádnej Potter, rozumíš?“

Plavovlasý aristokrat nechal dotaz odplynout do prázdna a místo toho reagoval na jiný podnět. „Co to máš na sobě?“

„Pracovní úbor,“ oznámila Harry suše.

„Chceš jít snad fotit kalendář na léto 2004?“ zareagoval ihned a gestem poukázal na onen „úbor“. Snažil se do své odpovědi dát sarkasmus, ale nakonec to nevyznělo tak, jak doufal.

„Měla bych snad?“ dodala Harriet pobaveně a sledovala výraz v Dracově tváři.

On její pobavení ignoroval. „V těch botách si zlomíš nohu, až budeme nahánět nějakého padoucha, a věř tomu nebo ne, já nemám kurz první pomoci a ani se nehodlám na něj nijak školit. Nebudu tě tam nikde sbírat! Až ti budou z těla trčet kosti, prostě tě tam nechám.“

„Ty už předpokládáš, že budeme někoho honit?“ téměř automaticky a bezděky sjela černovlasá dívka zrakem na Dracovy kalhoty, do míst, kam obyčejně slunce nesvítí.

Blonďák zrudnul, pokud to vůbec u Malfoye bylo možné. Ale nic k tomu kupodivu nedodal, zvláště nic kousavého a jízlivého, jako to u něj za normálních okolností bylo normálně zvykem. Tentokrát si tohle „lechtivé“ téma nechal proklouznout mezi prsty.

„Jdeme na policejní stanici, Malfoyi,“ dodala Harriet, „co když se vyskytnou potíže a nebudou nám chtít ty složky vydat? Tak pak nastoupím já a toho policistu zkrátka nějak přesvědčím a zabavím, aspoň k něčemu tohle pitomý ženský tělo bude,“ ukáže na sebe.

„A co když tam bude sedět ženská, co pak, no? Chytráku!“ odfrkne si skepticky Malfoy.

„A já měla za to, že seš svým otravným flirtováním docela pověstný, Malfoyi. Pak bude logicky řada na tobě. Nebo myslíš, že v tobě není tolik šarmu a schopnosti přesvědčit nějakou dámu, aby se ti podřídila? Vždycky ses chvástal, tak ukážeš, co umíš!“

***

„Kapitán Wallis?“

Harriet vstoupila do kanceláře po zaklepání, následovaná Dracem. Kapitán Wallis byl vcelku mladý mudla, který seděl v saku za stolečkem a měl na starost hlavně papírování.

„Jsem Harriet Evansová,“ podala mu ruku a nezapomněla se přitom zářivě usmát, až se Draco zapitvořil, „volali jsme si a domluvili se na schůzce.“

„Ano, jistě. Vy dva jste z oddělení vražd,“ přikývnul na domluvu. „Stále jste mi ale neřekla odkud, že to… Znám všechny stanice s oddělením vražd tady v Londýně, ale vaše jméno jsem, slečno Evansová, ještě neslyšel. A tady pan…“

„Malfoy,“ podotknul nerudně mladík.

„…Malfoy mi taky nic neříká.“

„Když už to musíte vědět, poručíku,“ vložil se do toho Draco.

„…jsem kapitán,“ opáčí dotčeně policista.

„…nic není navěky,“ skočí mu zlomyslně do řeči Draco, „jsme z MI6.“

Harriet se v tu chvíli málem zakuckala. S překvapením ve tváři se otočila na svého kolegu a zdvihla obočí na důkaz pobavení.

Nicméně bylo vidět, že Wallis po tom prohlášení lehce znervózněl.

„Dobrá… Tedy… Co byste po mně potřebovali?“ otočí se znovu na Harriet, kterou bral jako hlavní mluvčí a velitelku této „výpravy“ na jejich oddělení. Představa, že se někdo z vyšších míst začíná zajímat o jejich oddělení, se mu nijak nezamlouvala a děsila ho. Udělali někde chybu? Proč se o jejich malý okrseček zajímá právě MI6?

„Máme zájem o jisté složky. Vy víte které. Už jsem se o nich zmiňovala v telefonu,“ připomene medovým hlasem černovláska.

„Já… Vím… Vím, že máte zájem o ty složky. Už si vzpomínám. Ale… Ony jsou… V archívu, víte? Nemůže k nim jen tak každý. A-a zkrátka…“

„Víte, pane Wallisi,“ zelené oči jiskřivě zamrkaly a Harriet si svůdce zastrčila dlouhý pramen vlasů za ucho. Uchopila do ruky jmenovku, která stála na stole a zase ji položila. „Chade,“ oslovila ho familiárně a usmála se. Posadila se na stůl, zatímco si hříšně vyhrnula černou sukni až na stehna, dávajíc si nohu přes nohu a jen tak náhodou zavadila o stehno mladého policisty. „Tak jsem si říkala… Mimochodem, máte velmi hezkou kravatu, Chade…“ sundala si sáčko a zůstala tam sedět jen v tílku s provokativním výstřihem, sklánějíc se níž a níž, aby měl policista dobrý výhled. „Říkala jsem si, že byste mi mohl třeba pomoci. Prokázat malou službičku a ty dokumenty na chviličku nechat přinést a my bychom jen do nich trošku nakoukli. Působíte jako sympatický a okouzlující muž. Ochotný pomoct takhle holce z nouze…“

Kapitán v tu ránu zrudnul a nervózně polknul. Jeho pohled skončil přesně tam, kde ho Harry chtěla mít.

Draco celou dobu sledoval ten výjev s tak netypicky Malfoyovským výrazem. Ústa měl mírně pootevřená, stál poněkud zaraženě a očima těkal do podobných míst, kde se usadil zájem druhého muže.

Harriet kapitána uchopila za kravatu, kterou mu před chvilkou pochválila. Vyndala své chodidlo ze střevíce a začala jím nebezpečně třít o jeho nohu. „Chade, určitě tu máte velké jméno, viďte. Máte pravomoc a jste jak se tak říká velké zvíře, tohle na mě dělá velký dojem, mám ráda cílevědomé muže,“ naklonila se ještě níž a zašeptala mu to smyslně do ucha, až se policista začal třást.

V tu chvíli se odtrhnul a nadšeně uchopil do ruky telefonní sluchátko. Naťukal nějaká dvě tlačítka, zřejmě se přepojil do kanceláře, a promluvil několik slov. „Heleno? Nechte mi prosím vás připravit složky ohledně těch nevyřešených vražd v osmém okrsku. Přineste mi je do kanceláře, děkuji,“ zase sluchátko položil a vyzývavě pohlédl do smaragdových očí.

„Výborné, Chade,“ Harry si olízla spodní ret. „Řekněte, máte ženu?“

Muž skoro až zklamaně přikývnul.

„Ach, škoda,“ slezla zase ze stolu, obula se a upravila, přesto zůstala bez saka. „Hrozná škoda, Chade.“

Až doteď neviděla na svého kolegu, ale když se na něj otočila, konsternovaně stál, měl mírně vytřeštěné oči, v nich bylo znát značné překvapení a možná i… Uznání? Něco jiného? Ale kdyby tak dokázala identifikovat co. Bylo zvláštní takhle Malfoye vidět. Byl jako v transu.

Mezitím sekretářka přinesla nějakou krabici, která na první pohled vypadala dost těžce. Byla plná lejster, složek a papírů.

„Mohl byste nás tu pět minutek nechat, Chade?“

„Ale-…“

„Nebojte se. My vám s tím nikam neutečeme, a kdyby ano, hned byste nás chytili,“ zavtipkovala. „Jen pět minut, déle to vážně nepotrvá, jde jen o detail a jsme vázaní státní tajemstvím, nesmím vám více prozradit, už pro vaše vlastní dobro, je mi líto. Pro královnu a zemi,“ usmála se sladce.

„Dobře,“ připustil muž a neochotně šel ke dveřím. „Ale jen pět minut.“

„Spolehněte se.“

Jakmile se dveře za ním zacvakly, vytáhla Evansová hůlku.

„Duplicus,“ mávla s ní a zamířila na krabici na stole. V tentýž moment se na stole objevila na chlup stejná krabice, jak obsahem, tak vzhledem. Vzala ji do náruče a podala ji Dracovi, jehož výraz na tváři se už konečně trochu uvolnil. Stále vypadal však poněkud zamlkle.

„Přemísti se s tím na ulici. Za chvíli dorazím,“ nakázala mu a Draco ani nestihl protestovat, protože věděl, že to tak bude nejlepší. Snad poprvé v životě poslechl něčí příkaz, aniž by podotknul, že Malfoyové nejsou domácí skřítci nebo neposlouchají rozkazy.

Po pěti minutách se vrátil kapitán Wallis. Byla tam už jen sama Harriet.

„Kde je váš pan kolega?“ poptal se zvědavě, protože mu přišlo zvláštní, že ho neviděl vůbec vycházet.

„Šel si odskočit, má v poslední době nějaké zdravotní potíže, prostata, to víte, nic příjemného,“ nadhodila škodolibě. Podívala se na policistu upřeně a poté zašeptala: „Moc děkuji za pomoc, Chade. Bůh vám to zaplať, moc jste nám pomohl,“ políbila ho na tvář. „A pozdravujte ženu. Sbohem,“ uchopila své sako a odešla z kanceláře. Nechajíc tam toho chudáka zmateně stát.

***

Draco Malfoy už mezitím stál na rohu stanice a opět na ni čekal. Připadal si poníženě. Jako nějaký domácí pes, kterému majitel káže, aby si sednul, lehnul, zaštěkal nebo podal pac.

V ruce držel krabici, která nebyla zrovna lehká, a Potter se kdesi loudal.

Harriet ho uviděla hned a dokázala odhadnout, co si myslí, protože jeho myšlenky se zhmotnily do určité podoby skrze jeho mimiku. Nebylo tak těžké odhadnout, že bude prskat. Vyšla mu vstříc, očekávala jen to nejhorší, jak znala Malfoye.

A byla velmi překvapená, když nic nenamítal.

Šli spolu mlčky přes dvě ulice, někam do míst, kde by je mudlové neviděli, až se přemístí. Ticho pak ale opravdu prolomil Draco. „Kde ses to naučil-a, Evansová? To bylo působivé.“

Harriet se pobaveně usmála. „V televizi!“

Malfoy už k tomu sice nic dalšího nepoznamenal, ale ona věděla, že je to pocta. Největší možná pochvala. Vrchol Malfoyovského uznání. Z nějakého podivného důvodu jí z toho lechtalo v podbřišku.

Pak zase propuklo na chvíli tíživé ticho.

Tentokrát ty pomyslné hráze probořila ona, když si vybavila příchod na stanici. „Takže MI6?“ Zasmála se na jeho účet.

„Nejsi jediná, kdo se dívá na televizi,“ přidal neochotně bývalý Zmijozelák a přiznal se tím, že tento mudlovský vynález taky použil. Vysloužil si tím skeptický pohled brunety a zamračil se. „No a co? Zapůsobilo to nebo ne?“ ohradil se dotčeně a upravil si vlasy, které mu spadly do očí.

„Měl by ses přestat tolik dívat na Jamese Bonda, Malfoyi.“

Konečně se naskytla možnost. Před nimi se naskytla liduprázdná ulička, a tak se konečně mohli přemístit.

Draco ještě stihl poznamenat něco o tom, že Potter-Evansová si samozřejmě nemohla vybrat lepší místo, než to, kde jsou popelnice a plno smradlavých nemocných krys a odporných zbytků.

***

Trávili spolu dalších několik hodin v kanceláři. Když se jim do rukou dostaly složky, kde byly mudlovské pitevní zprávy některých obětí a jiné docela zajímavé dokumenty, rozhodli se zůstat i trochu přesčas.

„Mám už toho plnou hlavu,“ poznamenal pozdě večer Draco, když si pročítal už snad čtvrté lejstro. Nutno podotknout, že všechny byly poněkud objemné. „Jdu si pro kávu.“

„Přines mi taky,“ automaticky, jak byla Harry zvyklá u svých přátel, si řekla o jednu taky.

Ale nevěděla, co tím vlastně provedla. Ledy začaly praskat… Šedivé oči v barvě oceli se zasekly v oblasti, kde seděla. Zkoumavě pozorovaly hlavu zanořenou v listech, a pak se Draco rozhodl kousavě odpovědět.

„Nejsem tvůj domácí skřítek, Evansová, to si pamatuj. Pokud budeš chtít kafe, tak si ho zajdi koupit sama, já ti nic nosit nebudu. Nejsem Weasley, abych ti dělal laskavosti kvůli té tvé pomyslné slávě, a vůbec nemám potřebu ze sebe dělat tvého poskoka.“

Harriet, která nečekala takový výlev, opatrně zvedla hlavu, v očích měla viditelné překvapení. „Co ti zase přeletělo přes nos, Malfoyi? Jsi takový ubožák, že i když tam jdeš, nemůžeš mi taky jedno vzít? Já bych ti ho vzala, kdybych tam šla!“

Nerozuměla tomu, o co mu zase jde. Pořád se vším musel dělat cavyky. „Máš snad strach, že si polámeš francouzskou manikúru, Malfoyi?“

„Hrozně vtipné, Potty! Ale já nejsem ty. Já nejsem samaritán s komplexy a nutkáním všem pomáhat, abych se jim zavděčil. Tohle ode mě nečekej.“

„Co jsem taky mohla čekat od Malfoye, že?“ naštvaně vstane a jde k němu blíž, výhružně přitom ukazuje na něj prstem.

Draco si všiml vnad, které ho zaujaly více, než by měly. Rychle couvnul. Pohoršený sám sebou otočil raději zrak bokem. Harry zůstala celý večer v tom podělaném vyzývavém triku, ale doposud nebylo vidět, protože se schovávala za stolem.

„Něco ti řeknu, Draco!“ oslovila ho záměrně křestním jménem. „Jsi ubožák. Jsi egoistický, egocentrický a do sebe zahleděný sobec, který si vidí sotva na špičku nosu!“

Malfoy se nafouknul jako žába a zase šel o krok dopředu, vstříc vyvolané výzvě v podobě té protivné ženské, která vlastně ve skutečnosti byla jen ten pitomec Potter v sukni.

„Tobě se nemusím zpovídat, Pottere!“

„Jsem Evansová!“

„Ne, pro mě budeš vždycky jen ten pitomec, Pottere!“

„Kterému se díváš do výstřihu, ty prase!“

„Máš halucinace!“

„To teda nemám, jsi perverzní a sebestředný egoista, Malfoyi! Přiznej si to!“ zamračila se Harriet a zapíchla ten nemožný prst do jeho hrudníku.

„A ty asi neukojená husička, Potty!“

„Nesnáším tě, jsi pošuk, Malfoyi a vždycky si byl!“

„A proto ti teď tolik vrtám hlavou, že Pottere?“

„Jsem Evansová, pro Merlina, už si to zapamatuj nebo ti snad peroxid zastřel mozek?“

Draco záměrně přešel poznámku, která ho tolik urážela a už byla lety ohraná, aby nedal najevo svou slabost. Malfoyové nikdy nepoužívali peroxid! „Takže přiznáváš, že ti vrtám hlavou!“ vítězoslavně se aristokrat usmál.

„To jsem nikdy neřekla! Co bych na tobě tak viděla, ty sobče! Chudák ženská, která s tebou jednou možná skončí, už teď je mi jí líto!“

Ani jeden z nich si v tom napětí neuvědomil, jak postupně zvyšovali hlas a jak se jejich emoce projevovaly v řeči těla. Na poslední Potterovu poznámku už Draco neměl jak odpovědět. Natolik ho dopálila, že východisko viděl v jediném…

Narůžovělé rty zmijozelského mladíka se přisály k těm druhým, tolik vyzývavým. V afektu ke všemu dost divoce. Notnou chvíli se spojily v jednolitý celek, až pak…

PLESK!

Snědá dlaň se setkala s alabastrovou pletí Malfoye. Draco snad ještě nikdy nedostal facku a už vůbec ne od někoho tak nízkého jako byl Potter.

Naštvaně se na něj podíval a zelené oči se pod tíhou posledních událostí přimhouřily a černé obočí nebezpečně stáhlo.

Dva rozzuřené pohledy se zhnuseně přeměřovaly.

„P-r-o-č si to udělal?!“

Jedinou otázkou vyvstaly na povrch všechny emoce. Nebylo třeba nic víc říkat.