Část čtvrtá

Sheppard naštěstí neutekl daleko. Překvapující na tom bylo, že ho Todd našel ve svých komnatách, přestože nebylo možné, aby člověk věděl, kde jsou. Nikdy v nich nebyl, takže to byla zřejmě jen úplná náhoda. Stál tam lehce shrbený a zády k Toddovi. Ramena se mu třásla, hádal, že rozhořčením. Dýchal zhluboka a velitel z něj cítil nepohodlí a stres. Plížil sek němu potichu. Nechtěl ho polekat, ale pozdě si uvědomil, že přesně to udělal, když se jeho chladná dlaň dotkla lidské kůže. Cuknul sebou a celý se k němu otočil se staženým obočím a v útočném postoji.

„Jsi v pořádku, Sheparrrde?“

John se vzchopil a skoro hystericky se zasmál. „Naprosto. V tom nejlepším. Jen mě právě tvůj důstojník a můj kámoš načapali s tvým pérem v puse. A aby to bylo ještě prozaičtější, tak si to tak daleko nechal zajít.“

Todd naklonil hlavu. „Nerozumím té vaší lidské potřebě se držet zpátky. Je to přirozenou součástí lidského života, pokud jsem to správně pochopil. Je to součástí koloběhu života všech organismů nebo živočichů, a to nejen u savců. Wraithové jsou toho příznačným důkazem. A často bývají svědky kopulace jiných členů úlu. Randy, jak ty mu říkáš, nás za to nebude nijak soudit. Má pro celou situaci vrozené pochopení. Vůbec by si nedovolil cokoliv namítnout. Nejen proto, že jsem jeho velitel.“

„Randy mi vážně takovou starost nedělá!“

„V čem je tedy problém, Johne Shepparde?“ Toddův výraz zvážněl.

„Co třeba Rodney? Ten je vosk?“

Wraith ignoroval vlastní zvědavost, aby neodklonil konverzaci špatným směrem a Shepparda nepopudil ještě víc. Ale nad posledním přirovnáním zamrkal nechápavě víčky. Potřebný kontext nejspíš pochopil, i když mu dělalo upřímnou starost, jaká příležitost by způsobila, že měl být ten ješitný vědec z vosku.  

„Máš pocit, že by si tě doktor McKay vážil méně za to, co viděl? Nebo že by se s tím někomu dalšímu svěřil, aby tě ponížil?“ zkusil odhadnout daný problém.

„Proboha vůbec ne, Rodney umí být sice někdy otravný a natvrdlý blbec bez taktu, ale nikdy by mě nezradil ani nezavrhl. Takovej není.“

„Takže co přesně ti na tom všem vadí, Shepparde?“

„Ty to nechápeš, že ne?“

„Očividně. Budeš mi to muset vysvětlit.“

„Viděl mě, jak cucám tvý nádobíčko, Todde.“

„To už jsi říkal.“

„Tak jinak. Viděl svýho nejlepšího kámoše, jak jinýmu chlapovi pokorně kouří na kolenou a viděl přitom, jak se mu to líbí.“

Todd se lstivě zazubil. „Tobě se to líbilo?“

„Co? Jo… Ne. Já… Fajn, jo, líbilo, ale to už zatraceně víš, ty lstivej parchante. Jenže o to tu přece vůbec nejde. Pro lidi je prostě ponižující, když je jejich blízcí vidí v takových privátních momentech!“

John by skoro přísahal, že cítil to potěšení, které tělo wraitha naplnilo, když to zmínil. A samotnému naskočila husí kůže, jakmile si uvědomil, že pachuť na jeho jazyku stále nevyprchala.

„Takže ti vadí, co si o tobě bude myslet?“

„Jo. Ne. Já nevím.“

„Mateš mě, Shepparde. Která odpověď je ta správná?“

„Prostě se mi nelíbí, že mě můj kámoš přistihl, jak jsem se ti snažil vyprázdnit zásobník, chápeš?“

Todd se vážně snažil chápat, ale nějak mu to nešlo. „Nebyl jsem ozbrojený.“

John frustrovaně zavyl. „Orgasmus. Viděl mě, jak jsem se snažil, aby ses mi udělal do pusy, už je to jasnější?“

„Ah. Takže kdyby se naše role obrátily, tak by to nebyl problém?“

„Ovšemže byl! I kdyby to bylo naopak, bylo by to stejně trapné. Sex je pro nás osobní záležitost. Pokud se dva nedomluví jinak, tak se počítá s tím, že u toho prostě budou sami. Já si publikum neobjednal. Nechtěl jsem, aby mě u něčeho tak soukromého někdo viděl. A už vůbec ne kámoš, který mi předvede parádní nepříčetnou scénu, až se vrátím na Atlantis.“

„Můžu mu tu vzpomínku vymazat nebo upravit,“ pronesl opatrně po chvíli tíživého ticha vrnivý hlas.

John zamrkal, narovnal se v ramenou, a znovu zamrkal. „Jak jako vymazat? Ty tohle umíš?“

V té sinalé tváři byla znát neochota k přiznání, ale Todd tomu čelil jako Todd. Prostě předstíral jako obvykle, že je nad věcí. Jako by se právě nepřiznával ke své taktické a lety skrývané biologické výhodě.

„Vyšel jsem ze cviku, ale za správných okolností by se to mohlo podařit,“ uznal nakonec.

„Já jsem to věděl!“

„Cos věděl, Shepparde?“

„Věděl sem, že mi čteš myšlenky! Cítil jsem to! I když jsem si myslel, že tohle umí jen královny.“

„To opravdu nedělám. Z úcty k tobě bych to nikdy ani neudělal. Jen jsou tvé emoce a myšlenky… jak bych to jen řekl… je to jako by ses na mě napojil.“

„Napojil? Jak to myslíš? Já přece nic takovýho neovládám, to je vaše parketa,“ založil si ruce na hrudníku, podíval se za sebe a udělal dva kroky nazpět, aby se posadil na postel. Nebo alespoň na něco, co se jí podobalo. Působilo to spíš jako hnízdo obtěžkané hromadou měkkých pokrývek. Nad původem jejich materiálu se odmítal zamyslet.

„Nikdy dřív jsem se u lidí s takovým spojením nesetkal. Jsi jiný. Zároveň i jiný než Teyla Emmagan. Stává se mi to jen s tebou. Jako bych do tebe viděl, aniž bych se musel spojit s tvou myslí. Jsi pro mě záhadou. Vnímám tvoje nálady a emoce. Cítím, když jsi rozrušený,“ hlas mu zavibroval nadšením. „Cítím, když jsi vzrušený. Tenhle pocit u tebe vídám obzvláště rád. Zejména když ho způsobím já.“

John otevřel rty, zalapal po dechu a hlouběji se zavrtal do wraitího hnízda, jako by se v něm chtěl ztratit, aby se nemusel cítit žalostně ještě větší měrou. Začínal si připadat obnažený víc, než kdyby na sobě nic neměl a naservíroval se Toddovi jako večeře.

Ten k němu přistoupil o krok, sklonil se na jeho úroveň. „Slyším tvoje divoce bijící srdce, kdykoliv se objevím v tvé přítomnosti. Slyším, jak ti tuhne krev v žilách, když jsi v nebezpečí. Vnímám tvoje potřeby a nutkání. Jako by to všechno ke mně promlouvalo. Celé se to podobá spojení wraithů, ale není to stejné. Je to jiné, nezmapované, exotické, lákavé.“

John mlčky tomu doznání přihlížel a snažil se uklidnit.

„Přiznávám, že jsem si za ta tisíciletí osvojil a vypěstoval do jisté míry moc, jakou oplývají naše královny, i když to není u wraithů tolik běžné. Ne však nemožné, pokud jsi starý jako já. Ale nikdy jsem tuto schopnost proti tobě nezneužil, Johne Shepparde. Máš moje slovo.“

Toddovo slovo vždy platilo. Zapracovat na jejich důvěře v posledních letech byl stěžejní bod programu a wraith dokázal své upřímné a hodnověrné úmysly v minulosti nesčetněkrát. Takže John věděl, že nelže a mohl mu to prohlášení věřit. Bezprostředně nato stejně znovu ucítil, jako by se mu něco otřelo o mysl. Pohladilo zevnitř lebky a zklidnilo to jeho zběsilý tep, jako když člověk zhasne světlo v místnosti.
Projel jím koktejl vjemů, který rozhodně nepatřil jemu. Vzrušení, respekt, náklonost, majetnickost, touha. Tohle všechno cítil Todd, když se na něj podíval? Nenamlouval si to? Zatraceně, kdy se při všech těch průserech a zradách stihli do všeho tak zamotat?

Přiklekl k němu a položil mu svoji bledou dlaň na koleno. „Právě teď se cítíš zmatený, ale podivně spokojený. Možná až dojatý? Řekl jsem nebo udělal něco, co na tebe pozitivně zapůsobilo.“

„Taky je cítím,“ plukovník přikryl svojí dlaní tu jeho a sebral všechnu odvahu, aby propletl jejich prsty.

Dodal: „Myslím tvoje emoce.“

Hleděli si do očí a Todd se na něj usmál. Ne tím svým zákeřným způsobem, ale neobvykle lidsky a vlídně. A s Johnem to něco udělalo, protože takový výraz u něj nepoznával. Uzel na dně žaludku zmizel a nahradilo ho příjemné pošimrání.

Todd stiskl, jako by tím Johnovi dával ke všemu souhlas. Vibrace jeho hlasu se pronesly prostorem, zatímco se na dva palce přiblížil k jeho obličeji. „Buď upřímný, Johne. Je ti víc trapné, že tě chytili s reprodukčním orgánem v puse, nebo že tě chytili s mým reprodukčním orgánem v puse?“

„Můžeš tomu přestat říkat reprodukční orgán? Zní to hrozně. A co tím jako myslíš? Proč by v tom měl být rozdíl?“

Bledé čelo se nakrabatilo, ale Todd trpělivě odvětil: „Vy tomu říkáte bratříčkování s nepřítelem. Neporušuje to nějaká vaše pravidla?“

Sheppard si promnul kořen nosu, než si v hlavě sesumíroval, co odpoví. Pak chytil i jeho druhou nazelenalou ruku do své. To gesto začínalo být dost důvěrné.

„Že mě vůbec nachytali. Prostě je to trapné a nepřístojné, Todde. Před pár lety by to ještě možná byl problém, protože militaristická nařízení spojených států zakazovala jakýkoliv druh milostnýho vztahu mezi stejným pohlavím. Nosilo se heslo: neptej se a mlč. Kdo nic neprozradil, nemohl být potrestanej. Moje země se řídila dost starosvětskými principy. Ten zákon naštěstí zrušili, jinak by mě za to mohli vyhodit a z programu brány stáhnout do civilu.“

Todd se nepřestával mračit.

John ještě dodal: „Takže aby bylo jasno, nebylo to tím, že bys to byl ty. A nepřátelé už taky dávno nejsme. Jsme spojenci.“

„Tvůj lid má velmi zvláštní pojetí o rovnoprávnosti.“

„Jo, nebylo to ideální. Každej musel akceptovat skutečnost, která přesahovala jeho kontrolu, aby mohl jít za svými sny. Z šuškandy se to většinou vědělo, ale dokud to nikdo oficiálně neplácl před velícími důstojníky, všechno bylo cajk, protože armáda měla zakázaný se na tyhle věci ptát. Ale to je už pryč. Teď si můžu kouřit tvůj reprodukční orgán, jak se mi zlíbí.“

V širokém potutelném úsměvu se objevily zašpičatělé zuby. „Neříkals, že tomu tak nebudeme říkat?“

„Co na to říct, máš na mě fakt špatnej vliv.“

Ten nelidský a poťouchlý pohled byl už jako Toddův živý monogram. „Měl jsem v plánu tě nakonec přivést sem a oplatit laskavost. Možná i něco víc.“

Johnovi poskočil ohryzek, když se mu ve tváři objevil chtíč. „To ale přece nebylo součástí sázky.“

„Neplnil bych to jako součást naší sázky, splnil bych to, protože bych sám chtěl,“ natlačil se ještě víc proti horkost vyzařující siluetě. Když Sheppard na to prohlášení zareagoval pozitivně, nenápadně ho celou vlastní váhou začal zahalovat. Chemie těla pod ním přímo křičela po tom, aby se ho dotknul. Prudký výdech a vražedný poklus srdečního tepu už vůbec nedokázaly skrýt, že Johna ta nabídka zaujala.

„A udělal bych to taky proto,“ nahnul se Todd k jeho uchu, aby mu vrnícím hlasem stekl jako med po kůži a zanechal stopy, „protože to byla ta nejlepší felace v mém životě. A toužil jsem na oplátku z tebe vysát pozůstatky racionality, abych ti dostatečně projevil svoji spokojenost.“

Tíhou těla zavalený plukovník znovu těžce vydechl, odvaha mu ale nechyběla, když to sebevědomě kontroval. „Jsem zručný ve více věcech, nejen v kouření, víš.“

„Velmi dobře.“

Přikývl a doputoval dlaní na Toddův bok. „Chceš zjistit v jakých, Todde?“

Jako na povel ho wraith v mžiku oka přišpendlil lopatkami k posteli a uvěznil ho pod sebou prudkým a všeříkajícím polibkem. Sebral mu veškerý dech. I tu špetku rozumu, který mu ještě zbyl. A John se znovu ujistil v tom, že wraithi nejenže praktikují líbání, ale jsou v tom i zatraceně dovední. Možná až absurdně zkušení.

Jeho šokem a ponížením ochablý klín se znovu se zájmem probral k životu. Sheppard zatraceně doufal, že tentokrát jim tu slibnou divočinu nikdo nenaruší.