Status Quo: Prolog

Chodba obezděná kamenem a bez oken se táhla několik desítek metrů. V okolí nebyla ani noha. Ministerstvo kouzel bylo po setmění z větší části prázdné, ale i přesto musel Harry narazit zrovna na něj! Zrovna na odboru záhad. Po tom fiasku s jezerními lidmi nemohl být ten den už horší.

„…a zase musíme řešit tvoje kardinální průsery, Malfoyi. Nepochopím, že někdo jako ty může zastávat podobné místo. Ministr se musel zbláznit, že do pozice diplomata postavil zrovna tebe. Chce nás asi potopit. Ty nás chceš potopit! Použils imperio? Cos mu podstrčil za lektvar?! Nemůže přece jednat z vlastní vůle, je to normálně chytrej chlap,“ Harry máchal zlověstně hůlkou před sebou a zároveň s tím vypouštěl páru směrem k blonďákovi, který mu v podobném postavení sekundoval s vlastní hůlkou.

Řvali tady na sebe už dobrých dvacet minut, a i když se jejich hlasy víc a víc rozléhaly uličkou, nevypadalo to, že by si jejich roztržky někdo v bezprostřední vzdálenosti všiml, přestože na konci chodby byly kanceláře.

„Takže křivě obviňuješ svého kolegu, Pottere? Určitě nemůže být při smyslech, když chce do vedení bystrozorů strčit tebe!“

„Seš pořád stejnej vůl. Bez špetky nějaký zodpovědnosti. A to jsem si myslel, žes už z toho vyrostl. Po tom všem.“

„No tak mě pouč, Pottere, ty hrdino, cos nás všechny zachránil a víš, co to je zodpovědnost. Vysvětli nám ubožákům, co nemáme jizvu na čele, jak bychom s tím měli naložit.“

Harry frustrovaně zavrčel a napjal ještě víc ruku. „Mě nebaví tě vychovávat, Malfoyi. Od toho si měl matku. A seš dospělej jedinec, měl bys používat mozek, ale zřejmě žádnej nevedeš.“

„Trapné i na tebe, Pottere. Zastydlý humor puberťáka. A pak, že já jsem z toho nevyrostl.“

„Snobe!“

„Citlivko!“

„Pitomče!“

„Pottere!“

„To není nadávka.“

„No já myslím, že je,“ vysmál se mu plavovlasý mladík a zopakoval o to důrazněji, „Pottere!“

„Kreténe.“

„Taková invence! Debile!“

„Nesnáším tě, Malfoyi!“

„To je vzájemné, Potty!“

„Erupto,“ zvolal rozčíleně Potter a stejně s ním se z druhých rtů ozvalo, „Glacius.“

Dva namodralé proudy magie hůlek se střetly v jednom bodě přímo ve středu mezi mladými muži. Gejzír energie se rozprskl po zděných stěnách, ale nepohltily ji. Na podlaze i po stranách se vytvořila ledová krusta, která se plížila konstantně dál.

Zatímco se Draco Malfoyovi podařilo výsledku inkantací dostatečně vyhnout, Harry takové štěstí neměl. Navzdory tomu, že ho minul přímý náraz magie, dostihl ho led, který pokryl zem a Harry uklouznul nazad. Praštil se do temene hlavy, zrak se mu rozostřil, svět zatočil a už nestihl udělat nic.
O pár zběsilých úderů srdce později jako ve zpomaleném filmu už jen sledoval, jak mu zbytková energie spojených formulí, která se odrazila od zamrzlých zdí, vlétla do hrudníku a usadila se v něm.

Bylo to, jako by mu někdo vyrazil dech. Vytřeštil oči a prohnul se v zádech. Pokusil se zhluboka nadechnout, ale kyslík nepřicházel. Začal mlátit rukama o zem a snažil se nahmatat svoji hůlku. Bezvýsledně.

Kolem těla se mu vytvořila fialová aura, jak se magie dál rozpínala, jako by chtěla tělo pohltit a živit se jeho podstatou. Pak na okamžik náhle ta aura zbělela, až to zaraženého Draca opodál oslnilo natolik, že musel uhnout pohledem.

Černovlasý mladík naposledy hýkl a otevřel ústa dokořán ve snaze zalapat po dechu.

Pak Harry Potter nadobro ztratil vědomí.

Další dílek dostanete zítra nebo pozítří, podle toho, jak věci stihnu ;)