Ne, nebo ano?

„Ano!“
„Ne!“
„Ale ano!“
„Říkám ti, že ne!“
„Ano, sakra, ano!“
„Nemáme na to!“
„Ale já…“
„NE, NE A NE!“
„Sakra, Pottere, když říkám, že ano, tak prostě ano!“
„Ne,“ odvětil klidně černovlasý mladík.
„Tak ty nebudeš souhlasit?“
„Ne!“
„Ty se chceš se mnou hádat!“
„Ne!“
„Harry!“
„Ne!“
„Nejsi Harry?“
„Ne!“
„Budeš na všechno odpovídat ne?!“
„Ne.“
„Fajn.“
„Ne!“
Draco chvilku uvažoval, jak svého zarputilého přítele převést a hlavně jak ho dostat k odpovědi, kterou on sám chtěl slyšet: „Tys byl vždycky takový milý a hodný…“
„Ne.“
„A hlavně chytrý a moudrý a velmi mocný…“
„Ne.“
„Nesouhlasíš se mnou?“
„Ne.“
„Takže nejsi moudrý, ani chytrý?“
„Ne.“
„Ani mocný? A milý?“
„Ne.“
„Já si třeba myslím, že seš sexy. Seš sexy, co myslíš?“
„Ne.“
„Máš pravdu, seš marný, Pottere. Konečně se mnou souhlasíš,“ zabručel rozladěně Draco. Tak tudy cesta nevedla.
„Ne.“
„Máš hlad?“
„Ne.“
„Máš žízeň?“
„Ne.“
„Takže si nic nedáš?“
„Ne.“
„Ani mě si nedáš?“ zalaškoval svádivě Draco, zamrkal přitom okem a zakroutil svými boky.
„Ne.“
Ale teď už toho vážně měl dost. „Nebude ti taky vadit, když si oholím hlavu?“
„Ne.“
„Nebude ti vadit, když si to rozdám s Weasleym?“
„Ne.“
„Fajn, takže v tom případě ti ani nebude vadit, že si půjdu koupit to nové koště!“ 
„Ne!“ řekl Harry už z principu.
„Miluju tě,“ políbil Draco Harryho na rty. Rychlým klusem si to šmároval pryč z jeho dosahu. 
Dosáhl přesně toho, čeho chtěl.

Harry se jen zmateně zahleděl na zrovna zavřené dveře a naštvaně vzdychl: „Do prdele!“ sklonil hlavu do dlaní a začal se hurónsky smát. „Já tebe taky,“ dodal spíš už jen pro sebe.